NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Norský black metal u českého labelu? Proč ne… Zvlášť když EMANCER patří mezi tu lepší polovinu spolků vyznávajících černě kovovou příchuť. Navzdory tomu a také navzdory faktu, že kapela stihla vydat za dobu své existence již pět desek, nestihlo se u nás toto seskupení zařadit do širšího posluchačského podvědomí. Díky účasti u tuzemských Naga Productions se však tato situace může zlepšit. Proto dvakrát škoda, že „Twilight And Randomness“ není bůhvíjak objevnou nahrávkou…
Ne, že by se jednalo o špatnou desku, to rozhodně ne. Jak jsem již nastínil v úvodu, jedná se spíše o mírně nadprůměrnou záležitost, kterou ocení zejména konvenčněji zaměření posluchači (lépe řečeno jejich otevřenější část), jež nevyžadují přílišné experimentování či novátorství. Kapela se sice snaží ozvláštnit jednotlivé kompozice elektronickými efekty, píšťalou, apod., přesto však zní až příliš tradičně na to, aby mohla zaujmout alternativněji laděnou blackmetalovou obec, v čemž také nacházím zásadní problém. Pro jedny jsou až příliš tradiční, pro druhé zase málo dřevní. Značná část posluchačstva si tedy pravděpodobně o nahrávce pomyslí to, co já („ok, jedná se o docela dobré album“), CD si zařadí do poličky, ale v budoucnu se k němu již nejspíš vracet nebude.
Rozhodně škoda - EMANCER si nehrají na pravověrné black metalisty, ale jsou až příliš normální na to, aby se v současné urychlené době výrazněji prosadili. I když absorbují a rekapitulují poměrně značné množství z toho, co se na scéně odehrálo za poslední roky, nelze je nařknout z plagiátorství. Snaha o vlastní vklad je dostatečně čitelná, schopnost nabídnout větší množství inovace přesto chybí. V každém případě se ale jedná o propracovanou a progresivně zaměřenou desku, obsahující pěkné melodie i časté kytarové vyhrávky s několika velmi světlými momenty. Na můj vkus však album působí až příliš jemně, neagresivně a – ruku na srdce – zvuk by také mohl být poněkud zběsilejší. Nerad bych, aby recenze vyznívala příliš negativně - to si EMANCER rozhodně nezaslouží - ale skutečnost je taková, že „Twilight And Randomness“ navzdory snaze o jistou progresivitu představuje skutečně jen mírně nadprůměrnou nahrávku, s níž se přese všechno úsilí kapela nemůže nijak výrazněji prosadit. Druhá liga, ale velice slušná…Další porce norského black metalu - tentokrát spíše umírněná, střednětempá, progresivní...ale jen mírně nadprůměrná.
6,5 / 10
1. Randomness
2. Dice Man
3. The Beast Attacks
4. The Pointing Finger
5. Comfort Fix
6. Twilight
7. Cunning Vital Guardian
8. Moron
9. The Rewarding Schemes
10. Winged Omniscience
Twilight And Randomness (2008)
The Menace Within (2005)
Invisible (2004)
The Human Experiment (2003)
Utopian Illusions (2001)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.